Robotický tučňák pomáhá výzkumníkům se dostat blíž

Studium volně žijících zvířat má zásadní význam, pokud chceme pochopit, proč se chovají tak, jak se chovají. Ale co když zdánlivě pasivní pozorování mění jejich chování? Behaviorální ekologové si tohoto problému již po desetiletí všímají. Existuje ale nový důmyslný způsob, jak sbírat data od volně žijících zvířat, aniž bychom jim způsobili zbytečný stres.

Existuje mnoho způsobů, jak studovat chování volně žijících zvířat. Můžete jít ven, získat si jejich důvěru a doufat, že se s vaší přítomností sžijí natolik, že budou pokračovat, jako byste tam vůbec nebyli. Nebo můžete studovanou populaci vybavit nějakým zařízením, které dokáže shromažďovat (a někdy i přenášet) údaje ve vaší nepřítomnosti.

Sledování pomocí mikročipu

U mikročipu implantovaného pod kůži (jak se dnes běžně provádí u domácích zvířat) je mnohem pravděpodobnější, že si ho zvíře nevšimne. Háček je v tom, že k naskenování čipu a identifikaci jedince se musíte dostat hodně blízko. Vědci nyní přišli s alternativou: vyslat dálkově řízeného robota vybaveného skenovacím zařízením, schopností shromažďovat nejrůznější údaje o zvířeti a následně je vysílat. Při testování této metody na tučňácích královských vědci odhalili, že je pro zvířata pravděpodobně mnohem méně stresující.

Rover s podobou tučňáka

Když se k tučňákovi přiblížil člověk, zvýšil se například jeho srdeční tep v průměru o 35 tepů za minutu. Když se k němu přiblížilo vozítko, jeho srdeční frekvence se také zvýšila, ale jen asi o 24 úderů za minutu. Kromě toho člověk způsobil, že se cílový tučňák pohnul mnohem více (v průměru o 43 cm) než rover (jen o 8 cm). S robotem se tučňáci také mnohem rychleji vraceli do původního fyziologického stavu.

Fotografie: Yvon Le Maho et al. Nature Methods

Výzkumníci dále zjišťovali, zda tučňáci císařští reagují na roboty podobně uvolněně. Mnozí z nich byli ostražití. Když však vědci převlékli vozítko za mládě tučňáka, byli všichni spokojeni.

„Mláďata i dospělí jedinci byli dokonce slyšet, jak na maskovaného rovera hlasitě volali, a ten byl schopen nerušeně proniknout do jeslí…“ – Yvon Le Maho

Toto nastavení samozřejmě nebude použitelné v každém prostředí. Rozhodně však otevírá mnoho zajímavých možností pro studium chování zvířat. Nemluvě o některých úžasných fotografických příležitostech.

Source
The Guardian
Tags

Pavla Pölzerová

Studentka ČVUT a MUNI, která miluje cestování a jednou si koupí chameleona.

Související články

Back to top button
Close
Close